Historie knihovny

Index

18. století

V 18. století se knihovní fond rychle rozrůstal prostřednictvím koupí či odkazů jednotlivých řeholníků a akviziční činností knihovníků a opatů, v poslední čtvrtině století pak do knihovny tepelského kláštera vplynula mj. určitá část knihovny za josefinismu zrušeného sesterského kláštera v Chotěšově a svazky z rovněž zrušených cisterciáckých Plas a benediktinských Kladrub. Pro potřeby knihovny muselo být z kapacitních důvodů nejprve zabráno sousední „musaeum“, záhy bylo pro ukládání knih vyčleněno ještě několik konventních cel, jak vedle soudobých pramenných zmínek dosvědčují také přípisy v některých dodnes dochovaných knihách. O hojném využívání knihovny řeholní komunitou svědčí mj. privilegium papeže Klimenta XI. z r. 1716, umožňující řeholníkům za studijními účely a se svolením jejich představeného vynášet knihy z knihovny do cel či dokonce mimo klášter na fary, zápůjčky měly být evidovány za pomoci výpůjčních lístků.

19. století

knihovna badatelna19. století se neslo ve znamení zvýšeného zájmu o knihovní a archivní fond kláštera ze strany odborné veřejnosti a prohloubení kvalifikace knihovníků, kteří se sami často věnovali vědecké činnosti a v mnoha případech i dále doplňovali knihovní fond o nové přírůstky. Knihovna se sice stále ještě nacházela v klausuře a nebyla tedy běžně přístupná nečlenům konventu, bádání v jejích fondech však již bylo umožněno některým význačnějším osobnostem zahraniční (především německé) i české vědy. Archiv kláštera byl počínaje rokem 1833 uložen v nově zřízené místnosti v patře západního křídla prelatury v těsném sousedství kostela, vedle prostor určených k ubytování hostů.