Index
Sv. Norbert poradil zbožnému hraběti Theobaldovi, který pomýšlel na vstup do kláštera tohoto řádu, že v jeho případě bude lépe, když zůstane ve světě a ve svém postavení, ožení se a založí rodinu. Oblékl mu však krátký bílý škapulíř a složil pravidla pro jeho duchovní život. Přidružil ho tak k premonstrátskému řádu. Mnozí - i Theobaldova manželka - následovali pak jeho příkladu.
K širšímu premonstrátskému společenství tepelské kanonie (Třetí řád nebo Společenství přátel) mohou patřit nejen ti, kteří žijí v blízkosti Teplé, ale i prostorově vzdálení. Jejich zájem je zvlášť žádoucí právě dnes, kdy Tepelsko je ve skutečnosti misijní území.
Ke Třetímu řádu nebo k Společenství přátel mohou patřit tito katoličtí křesťané:
- diecézní kněží, jáhnové (i ženatí), případně bohoslovci,
- neženatí muži a neprovdané ženy, případně vdovci a vdovy, kteří nepomýšlejí na manželství,
- ti, kteří v manželství žijí, nebo na něj pomýšlejí,
- rodiče a členové rodin premonstrátských řeholníků a řeholnic,
- ti, kdo s premonstrátskými řeholníky spolupracují a pomáhají jim.
Širší společenství s premonstrátským řádem neznamená, že by se měli snoubenci, manželé… po způsobu řeholníků vzdalovat časných záležitostí a hodnot (ovšem slučitelných se zásadami křesťanského života), mají je užívat jako stupňů k věčnému Cíli, mají usilovat o svatost svou vlastní cestou. Laici patřící do širšího premonstrátského společenství se mají slovy církve o nich a pro ně (zejména konstituce Lumen gentinum ve IV. a V. kapitole; konstituce I. vatikánského sněmu Gaudium et spes čl. 36-39, 43,44; apoštolský list papeže Jana Pavla II. Christifideles laici), nepřeslechnout je a snažit se je uskutečňovat.
Znaky života terciářů
Těm, kteří žijí v širším premonstrátském společenství, má být vlastní, snažit se s Boží milostí o hlubší duchovní život. To není možné bez pokání a kajícnosti, které nejsou jen něčím jednorázovým, ale mají mít trvalý celoživotní ráz. Zvláštní význam má přitom svátost pokání - svátost smíření. Ať se člen širšího premonstrátského společenství nespokojí s minimem jedenkrát za rok, velmi užitečná je pravidelnost, zejména měsíčně.
Ať ze života členů širšího premonstrátského společenství nevypadne půst; svědomitější zachovávání posvěcení pátku, půst od masa nebo kouření, alkoholu může být dobrým začátkem. Doporučujeme podobný půst i ve středu. Je však třeba vyvarovat se přepínání v postu. Kdyby chtěl někdo konat větší posty, je třeba poradit se s moudrým zpovědníkem.
Pokání a kajícnost neznamenají smutný, neradostný život, i když někdy mohou být nepříjemné a obtíž, kajícnost i velikonoční radostnost (symbolizované také bílým šatem) má vyznačovat premonstráty.
Láska k Božímu slovu má být vlastní každému křesťanovi. Kdo patří do premonstrátského společenství, ať celoživotně stále hlouběji objevuje bohatství Písma svatého, vniká do jeho smyslu a tím získává účast na Boží moudrosti. Velmi praktickou spojnicí mezi Biblí a praktickým životem je přijetí určitého biblického verše jako vůdčí myšlenky pro život v určitém období.
K charakteristickým znakům premonstrátského řádu patří důraz na slavení liturgie. Členové širšího premonstrátského společenství ať usilují o hlubší porozumění liturgii, o její intenzivní prožívání, podle svých možností o aktivní účasti na ní, péčí o úpravu a čistotu liturgického prostoru. Ti členové širšího premonstrátského společenství, kteří nemají povinnost modlit se liturgickou denní modlitbu církve, ať se často modlí alespoň některou její část, např. nešpory nebo komplementář (jsou i v novém Kancionálu) nebo alespoň i některý její prvek, např. Benediktus, Magnificat…
Eucharistie je středem a sluncem liturgického života. K plnější účasti na mši svaté patří svaté přijímání, ke kterému mají členové širšího premonstrátského společenství přistupovat často. Pokud možno ať se nespokojí s účastí jen v neděli a v ostatní dny s povinnou účastí, ovšem ať nezanedbávají své povinnosti v zaměstnání, k rodině apod.
K úctě Nejsvětější svátosti náleží také společné či soukromé adorace (třeba i na dálku), návštěva Svátosti apod.
Do premonstrátského společenství patří neodmyslitelně Mariánská úcta. Ta nemá být jen neurčitě citová - je důležité osvojit si její zdravý věroučný základ a snažit se mariánsky žít, s církví prožívat mariánské svátky, podobně jako andělské pozdravení "Zdrávas Maria", ať je širšímu premonstrátskému společenství velmi drahý chvalozpěv Magnificat a modlit se ho pokud možno denně, kdo má velmi málo času, může využít nějakého čekání k modlitbě alespoň některého desátku růžence…
Protože člen širšího premonstrátského společenství je přidružen k řádu řeholních kanovníků, jehož cílem je prohloubené prožívání účasti na kněžství Kristově, má i on svými modlitbami za svatost života kněží, za věrnost, za nová kněžská a řeholní povolání k tomu přispívat a podle svých možností kněžím pomáhat, aby mohli lépe konat svou svatou službu. Má také plnit své vlastní úkoly, např. různé služby lektorů, funkce ve farní radě…
Bližší informace o Třetím řádu a Společenství přátel můžete získat u premonstrátských kanovníků kláštera v Teplé.
Magnificat Gemeinschaft
Der dritte Orden - Magnificat Gemeinschaft
Der heilige Norbert empfahl dem frommen Graf Theobald, der in ein Kloster des Prämonstratenserordens einzutreten beabsichtigte, dass es in seinem Fall besser wäre, wenn er in seiner weltlichen Stellung bliebe, heiraten und eine Familie gründen würde. Er legte ihm jedoch ein kurzes weißes Skapulier um und erstellte Regeln für sein geistliches Leben. Er reihte ihn so dem Prämonstratenserorden ein. Viele andere - auch die Gattin von Theobaldus - folgten dann seinem Vorbild.
Zu der erweiterten Prämonstratensergemeinschaft der Kanonie Teplá (Dritter Orden oder Gemeinschaft der Freunde) können nicht nur die gehören, die in der Nähe von Kloster Teplá leben, sondern auch Menschen, die weiter weg wohnen. Ihr Interesse ist besonders heute wünschenswert, weil das Tepler Land im Grunde ein Missionsgebiet ist.
Zum Dritten Orden oder zur Gemeinschaft der Freunde können folgende katholischen Christen gehören:
- Diözesanpriester, Diakone (auch verheiratete), gegebenenfalls theologische Seminaristen
- ledige Männer und Frauen, eventuell Witwer und Witwen, die nicht beabsichtigen, eine Ehe einzugehen
- Menschen, die in einer Ehe leben oder auch heiraten möchten
- Eltern und Familienmitglieder von Prämonstratenserchorherren und Chorfrauen
- Menschen, die mit den Prämonstratensern zusammenarbeiten und dem Orden helfen.
Eine erweiterte Gemeinschaft mit dem Orden der Prämonstratenser heißt nicht, dass sich Verlobte und Eheleute nach dem Vorbild der Ordensleute von zeitlichen Angelegenheiten und Werten entfernen sollen (jedoch vereinbar mit den Grundsätzen eines Christen leben), sie sollen diese Werte als Stufen zu ihrem ewigen Ziel nutzen. Sie sollen ihren eigenen Weg zur Heiligkeit suchen. Die Laien, die zur erweiterten Gemeinschaft der Prämonstratenser gehören, sollen sich nach den Lehren der Kirche richten (vor allem nach den Konstitutionen Lumen gentium, IV. und V. Kapitel; Konstitutionen des I. Vatikanischen Konzils Gaudium et spes 36-39, 43,44; Apostelbrief des Papstes Johannes Paulus II. Christifideles laici).
Die Symbole des Lebens in einer breiteren Gemeinschaft der Prämonstratenser
Alle, die in einer erweiterten Gemeinschaft der Prämonstratenser leben, sollten sich mit Gottes Gnaden um ein tieferes geistiges Leben bemühen. Dies ist ohne Buße und Bußfertigkeit, welche nicht einmalig, sondern fürs ganze Leben sein sollten, nicht möglich. Eine besondere Bedeutung hat besonders das Sakrament der Buße - Sakrament der Versöhnung. Ein Mitglied einer erweiterten Gemeinschaft der Prämonstratenser soll sich nicht mit dem Minimum - einmal im Jahr - begnügen, sehr nützlich ist die Regelmäßigkeit, vor allem einmal im Monat.
Im Leben der erweiterten Gemeinschaft soll das Fasten nicht fehlen, eine gewissenhafte Einhaltung der Heiligung des Freitags, Fasten ohne Fleisch, Verzicht auf das Rauchen oder Alkoholgenuss kann ein guter Anfang sein. Wir empfehlen ein Fasten auch am Mittwoch. Es ist jedoch nötig, eine Übertreibung zu vermeiden. Wenn jemand ein strengeres Fasten anstrebt, ist es nötig, einen weisen Beichtvater zu Rate ziehen. Buße und Bußfertigkeit bedeuten kein trauriges und freudloses Leben, auch wenn sie unangenehm und mühsam sein können.
Die Bußfertigkeit und die Osterfreude (auch durch ein weißes Gewand symbolisiert) sollen die Prämonstratenser charakterisieren.
Die Liebe zu Gottes Wort soll jedem Christen eigen sein. Wer zur Gemeinschaft der Prämonstratenser gehört, soll lebenslang immer tiefer den Reichtum der Heiligen Schrift entdecken, in den Sinn der Schrift eindringen und damit die Teilnahme an Gottes Weisheit zu erreichen. Eine praktische Verbindungslinie zwischen der Bibel und dem praktischen Leben ist die Annahme eines biblischen Verses als Leitgedanke für einen Lebensabschnitt.
Zu den charakteristischen Merkmalen des Prämonstratenserordens gehört die Betonung der Liturgiefeier. Die Mitglieder der erweiterten Gemeinschaft der Prämonstratenser sollen sich um ein tieferes Verständnis der Liturgie, um ein intensiveres Erlebnis während der Liturgiefeier und eine aktive Teilnahme bemühen. Sie sollen gemäß der eigenen Möglichkeiten an der Gestaltung des liturgischen Raumes teilnehmen. Die Mitglieder der erweiterten Gemeinschaft der Prämonstratenser, die nicht die Pflicht haben, an dem liturgischen Tagesgebet der Kirche teilzunehmen, sollen oft wenigstens einen Teil dieses Gebetes beten, z. B. die Vesper oder die Komplet (sie befinden sich auch im neuen Gesangbuch) oder wenigstens einen Teil davon, z. B. Benediktus, Magnificat…
Die Eucharistie ist der Mittelpunkt und die Sonne des liturgischen Lebens. Zur volleren Teilnahme an der heiligen Messe gehört die Kommunion, zu der die Mitglieder der erweiterten Gemeinschaft der Prämonstratenser oft herantreten sollen. Sie sollen sich nicht nur mit der Teilnahme am Sonntag oder an anderen Pflichttagen begnügen, jedoch ihre Pflichten in der Familie und im Beruf deswegen nicht vernachlässigen.
Zu Ehre des Allerheiligsten Sakramentes gehört die gemeinsame oder private Anbetung (auch aus der Ferne), der Besuch des Allerheiligsten Sakramentes.
In die erweiterte Gemeinschaft der Prämonstratenser gehört unabdingbar die Marienverehrung. Sie soll nicht nur abstrakt emotional sein. Es ist wichtig, sich die gesunde Glaubenslehre anzueignen und zu versuchen, nach dem Vorbild Mariens zu leben, mit der Kirche die Marienfeste zu feiern. Ähnlich wie der Engelsgruß "Gegrüßest seist du Maria" soll auch der Lobgesang "Magnificat" für die Gemeinschaft sehr kostbar sein, er soll täglich gebetet werden. Wer sehr wenig Zeit hat, soll wenigstens die Gelegenheit nutzen, ein Fünftel des Rosenkranzes zu beten…
Weil sich das Mitglied der erweiterten Gemeinschaft der Prämonstratenser einem Chorherrenorden angeschlossen hat, dessen Ziel eine tiefere Teilnahme an dem Priestertum Christi ist, soll das Mitglied durch seine Gebete zur Heiligkeit der Priester, zur Treue, für neue Priester- und Ordensberufungen beisteuern und gemäß seinen Kräften den Priestern helfen, damit diese ihrem heiligen Dienst besser nachgehen können. Es soll auch seine eigenen Aufgaben erfüllen, z. B. verschiedene Dienste als Lektor, Mitgliedschaft im Pfarrrat usw.
Nähere Informationen über den Dritten Orden erhalten Sie bei den Prämonstratenserchorherren im Kloster Teplá.
